Botanická zahrada Liberec - 30.08.2006
Roku 1893 liberecký "Spolek přátel přírody" zakoupil pozemek a začalo budování botanické zahrady.
Dne 5. září 1895 byla botanická zahrada veřejně převzata v užívání, avšak měla v převážné míře charakter zahradnictví pro zásobování města zelení.
Za I. světové války úpadek, víceméně zelinářská zahrada.
Roku 1923 odejmutí části území na stavbu městského činžovního domu.
Roku 1930 zprovozněn první expoziční skleník v historii zahrady, zakoupený městem Liberec v České Kamenici. /Až do roku 1973 obestavěn a nahrazen novějším./
Za II. světové války úpadek, opět částečně zelinářské zahradnictví a 2 malé pěstitelské skleníčky. Zakládající "Spolek přátel přírody" již od roku 1938 neexistuje.
Roku 1954 město Liberec ustanovilo zdecimovaný pozůstatek jako "Severočeskou botanickou zahradu", jež se stala samostatným vědeckým a kulturně výchovným zařízením, hospodařícím již na nynější ploše rozšířené na 2 ha.
V letech 1956-1980 postupně zprovozněny nové skleníky, celkem 11 expozičních a 7 pěstitelských. Vytápění zprvu koksem, později v kombinaci se systémem elektrickým akumulačním.
Roku 1970 je odstraněn z politických příčin ředitel Pavel Smrž, který se zasloužil o deklaraci /1954/, vzestup a vynikající úroveň "Severočeské botanické zahrady". Následovalo údobí chabě kvalifikovaného řízení řediteli vyhovujícími především politicky, trvající do začátku roku 1990.
Roku 1981 rekord v návštěvnosti, udává se 393 700 osob. Zahrada nese výrazné rysy odborně zařízení, organizovaně i povinně navštěvované a turisticky přetěžované centrum.
Léta 1990-1995: Učiněny generální úpravy a modernizace skleníkových expozic, přestavba velkého alpina do nynějšího stylu, změna dispozice celé parkové části.
Roku 1995 vydána aktuální tzv. zřizovací listina, podle níž oficiální název zní "Botanická zahrada Liberec". Zahrada slaví výstavou "Hold rostlinám" stoleté výročí vzniku.
Léta 1995-2000: Proběhla postupná demontáž zastaralých skleníků, nacházejících se již v havarijním stavu, a výstavba nynějšího komplexu 9 skleníkových pavilonů a 9 pěstitelských skleníků. Topení je plynové, udržování mikroklimatu skleníků je automatizováno.
Rok 2003: V Botanické zahradě je rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ČR zřízeno tzv. záchranné centrum CITES. Slouží určitým speciálním způsobem k ochraně nejohroženějších druhů světa před vyhubením. Děje se tak na základě mezinárodní konvence známé právě pod zkratkou CITES. Tím je potvrzeno významné postavení instituce v republikovém a mezinárodním měřítku.
Léta 2000-2005: Botanická zahrada dostává od města Liberec příležitost k několika expedicím do tropů Latinské Ameriky. Je to další výrazný kvalitativní pokrok v činnosti instituce. Botanická zahrada se může ve světě prezentovat poznatky v tropické botanice. Materiály z expedic rovněž přispěly ke zkvalitnění a věrohodnosti přírodovědeckých expozic věnovaných tropickým vegetačním formacím.
Botanická zahrada Liberec je nejstarší v České republice, překročila 110 let věku. Dlouhá historie je dobrým základem pro jakousi spolehlivost kvality. Přechovávání dědictví po minulých zahradnických generacích, ve formě nashromážděných sbírek živých rostlin a leckdy těžce utvářených tradic, ovšem nestačí. Botanická zahrada, kladoucí si za úkol být opravdu prestižní institucí, musí být výspou odborné civilizace, musí inspirovat nápaditostí zahradního umění i formovat vkus. Její životnost se musí projevovat zahraničními pracovními kontakty, odbornými studiemi, školením studentů, publikační činností, účastí na projektech ochrany přírody, a také rozvíjením kvalit vlastního personálu. Liberecká Botanická zahrada se stará o nejpestřejší soubory exotických rostlin v České republice. V době od roku 2001 má návštěvnost 187 000 až 233 000 lidí ročně.Skleníkový areál ve tvaru krystalové drúzy, po stavební stránce projektovaný Ing. arch. Pavlem Vaněčkem, sestává z devíti různě velkých expozičních pavilonů, skýtajících plochu zhruba 3000 m2. V pavilonech je prezentováno 13 rozličných botanických témat. Při jejich tvorbě byla spojena odborná geobotanická hlediska se zahradním uměním; "suchá" věda zde ruku v ruce s romantickým pojetím vytváří amalgám života. (Autory architektury expozic jsou RNDr. Miloslav Studnička, CSc. a zahradník Zdeněk Eichler.) Botanická zahrada disponuje také dalšími devíti skleníky s rozdílnými vnitřními mikroklimaty, jež mají celkovou plochu 1400 m2. Slouží jako nezbytné pěstitelské zázemí, jež je návštěvníkům nepřístupné.
Vše se vyvíjí a proměňuje, což o všem živém i lidském platí obzvláště. Jak jinak tomu může být v případě botanických zahrad, jsoucích napůl dílem lidským a napůl přírodním? Skleníky Botanické zahrady Liberec musely být v letech 1995-2000 zbourány kvůli zkorodovaným konstrukcím i naprosto nespolehlivému vytápěcímu systému. Dělo se to po etapách, a současně vznikaly nové, nynější skleníkové pavilony a byly přesazovány tisíce rostlin. Scenérie při tom vytvořené uvnitř pavilonů jsou názorné v charakterizování přirozeného životního prostředí různých zvláštních druhů rostlin.
Skleníky tedy skýtají dosti podobný obraz jako přepestrá tropická a subtropická příroda. Každý terénní botanik ovšem ví, že v přirozeném rostlinném společenstvu lze ledacos přehlédnout. I ve skleníkových pavilonech se tedy předpokládá zevrubnější a soustředěnější prohlídka než při obyčejné výstavě okrasných rostlin, cílené v podstatě jen na estetický dojem. Odklon od tradičního poměrně přehledného uspořádání k řešení bližšímu skutečné přírodě je složitější pro tvůrce expozic i pro pozorovatele. Botanická zahrada se tím ovšem stala místem, kam se chodí studovat, kde lze mnoho zvědět o ekologii rostlin. Nápomocna je soustava odborných textů, umístěných na příhodných místech všude v Botanické zahradě. Tento informační systém je vlastně rozloženou učebnicí. Ve venkovních částech jsou využity i zvukové informátory.
Liberecké klima je podhorské, vlhké. Tomu je přizpůsobeno řešení venkovních expozic. Dominuje jim rozsáhlé alpinum s horskou květenou. Počátkem června vynikají sbírky pěnišníků (Rhododendron), zahrnující novinky, odrůdy archaické, miniatury i odrůdy opadavé – tzv. azalky. Vzápětí, koncem června navazuje květnatým aspektem sbírka plaménků (Clematis). K nejnavštěvovanějším sektorům zahrady potom patří oddělení mokřadní flóry.
Parkovitá vstupní část Botanické zahrady je vlastně prostorem pro sbírku keřů, tzv. fruticetum. Ke konci června tam mimo jiné rozkvétají ušlechtilé růže, uspořádané ve formálním rosariu. V jeho okolí je ještě sbírka divokých růží z různých koutů světa, a také málo známých tzv. růží sadových.
Moje hodnocení
Průvodce: -- Organizace: ****
Cena vstupenek:
Cena občerstvení: *** Cena suvenírů: ***
Tip na oběd:
Poznámka: